Valašsko

Valašsko je svérázný hornatý kraj s živými tradicemi.

Územní rozsah není možné vymezit jednoznačně (kromě východní hranice, která je dána státní hranicí se Slovenskem). Navíc existují různá hlediska, podle nichž se region vymezuje - typ krajiny, bývalý způsob života, kroje,nářečí. Dříve hlavní roli hrálo hospodářství. Valašsko bylo tam, kde se provozovalo karpatské salašnictví. Později, kdy salašnictví upadalo, se region vymezoval podle kroje a nářečí. Dnes hraje hlavní roli identita obyvatel – zkrátka Valašsko je všude tam, kde se lidé považují za Valachy.

Z horského hřbetu Vsetínských vrchů vedoucího z Cábu přes Lušovku (875 m n. m.), Tanečnici (912 m n. m.) na Soláň (861 m n. m.) se otevírají pohledy na malebná zákoutí pasekářských osad roztroušených po celých Vsetínských vrších. Horské sedlo Čarták v nejvyšším bodu silnice z Hutiska – Solance do Velkých Karlovic, nazývané VALAŠSKÝ SEMMERING, je východiskem do rekreační oblasti na Soláni. Krajina kolem Soláně se stala věčnou inspirací předních malířů valašského reginu (A. Schneiderka,J. Kobzáň, K. Hofman, F. Podešva a jiní).

Vsetínské vrchy dosahují nejvyššího bodu Vysokou (1024 m n. m.), 4km západně od Bumbalky. Na severních svazích této hory pramení Rožnovská Bečva a říčka Bílá, jeden z pramenných toků Ostravice.

Západně od údolí Vsetínské Bečvy mezi Vsetínem a Valašským Meziříčím se rozprostírá až k Holešovu zalesněné pohoří Hostýnských vrchů. Na severozápadě je omezeno výrazným a z daleka viditelným svahem Hostýna.

O krajině v níž jsme se narodili, v níž bydlíme, v níž jsme chodili do školy a v níž žijeme bychom měli vědět co nejvíce. To není žádné novum, tuto myšlenku vyslovil dávno před námi slavná osobnost našich dějin, Jan Amos Komenský a skrývá se v ní velká moudrost neboť co více ovlivňuje naše životy, naše chování, naše vnímání než právě vědomí a znalost prostředí ve kterém žijeme. Výrazně je to slyšet například v písni „My jsme Valaši , jedna rodina, valašské hory sú naša otčina…“ v níž se odráží sounáležitost početné skupiny lidí s územím a se zvyklostmi v části vnějších Západních Karpat v němž žijí a v němž žili naši předkové.

Oblast SVMoravy byla v dávné historii velmi řídce osídlena . Až ve 13. století došlo k osídlování nížin. Tehdy se na kolonizaci podíleli především mnišské řády. K výraznějšímu vzestupu počtu obyvatel došlo až v souvislosti s dějinným procesem zvaným valašská kolonizace. Na sklonku středověku, ale zejména po roce 1500 přišel pastevecký lid zvaný Valaši a osídlil hospodářsky nevyužité kopcovité oblasti. Nejprve se Valaši objevili na území Hukvaldského panství. Toto území se dnes řadí do regionu Lašsko. Postupně se cílem kolonizace stala celá severovýchodní Morava.

Původ Valachů

Původ Valachů byl ještě donedávna obestřen rouškou tajemství. Původ nově příchozích pasteveckých kolonistů není zcela jenoznačně vyjasněn. Už od poloviny minulého století se desítky badatelů z několika zemí přeli o zejména tzv. rumunský původ Valachů.

Jedni zdůrazňovali existenci knížectví Valachie v Rumunsku, nacházeli početná rumunská slova ve valašském dialektu a sledovali paralely v salašnickém způsobu hospodaření v horách. Z hospodářských důvodu osídlovali rumunští pastevci horské oblasti na různých slovanských územích - nejprve na Ukrajině, a později v Polsku, Slovensku i jinde. Severovýchodní Morava byla posledním regionem osídleným v souvislosti procesem známým jako valašská kolonizace. Všude ve slovanských oblastech Rumuni etnicky splynuli s původním obyvatelstvem.
Druzí argumentovali historií osídlení a jazykem. Zvláštnosti kultury Valachů považovali za slovanské archaizmy. Až v posledních desetiletích se názory vědců vlivem nově zjištěných faktů začaly sbližovat. První osadníci se objevují ve 13 a 14. století.

Teprve 16. století dává výrazněji promluvit do osidlování moravských hor při slovenské hranici přistěhovalcům ze sousedních karpatských pohoří a začíná už zmíněná valašská kolonizace. V jejím průběhu zde přihánějí stáda hrubovlnných ovcí – valašek, které dobře snášeli drsné podmínky pobytu v horách a navíc jejich mléko sloužilo k výrobě velmi chutného sýra, v dokladech biskupského dvora ze 16. století nazývaného „VALAŠSKÝ PARMEZÁN“. Tito osadníci se v celých Karpatech nazývali Valaši.

Samotný kočovný život valašských pastevců nebyl samoúčelný , protože nutnost vhodného místa k přezimování spojená s potřebným dostatkem vody nejenom pro sebe , ale i pro ovce je dovedla ke zdroji vody a to vsetínské Bečvě. Jejich nenáročný způsob života spjatý s přírodou a okolím vedl k jejich brzké asimilaci s místním obyvatelstvem. Jejich vliv na místní kulturu, zvyklosti, jazyk se začal velmi výrazně prosazovat a to natolik, že v průběhu času byl náš kraj po nich pojmenován. Vzniká nový druh karpatských horalů s jejich dialektem, ovlivňujícím salašnické názvosloví, ale taky místopisné názvy a pojmenování všeho, co souviselo se způsobem života,prací, chováním, jednáním apod.